Francie – země, kam každoročně jezdíme načerpat inspiraci,
namalovat nové obrazy na místech obdivovaných malířů, odpočinout si
v krásné přírodě a architektuře. Náš vztah k téhle zemi trvá už mnoho
let: jak to všechno vlastně začalo?
 |
| Zdeněk Marčík: Arena v Arles |
V roce 1991 jsme s kamarádem Karlem Fojtů vzali
auta a jeli si splnit svůj sen navštívit Francii, místa nám známých a
oblíbených malířů Cézanna, Gogha, Kubína a dalších. Dříve jsme navštívili Francii
jen turisticky a poznali jsme možnost pobytu v přírodě: že není problém
nějaký čas žít a bydlet jen v krajině a jezdit po Francii se vším
potřebným k práci i bydlení sbaleným v autě. Od tohoto roku jsme
nevynechali jediné léto, také proto, že se nám naskytla příležitost vystavovat
v galerii madam Boxberger v Nant blízko Milleau. Nadšeně jsme
prožívali a prožíváme vstup na teritorium velikánů malířství, jako byl Gogh,
Gaugin, Cézanna: chodit v jejich šlépějích, v jejich krajině, malovat
na místech, kde malovali oni a sledovat motivy, které je inspirovaly.
Jak jezdíme po Francii
Při našich cestách spíme v přírodě, pod hvězdami a pod
stromy, za špatného počasí v autě. Občas přespíme u několika přátel, ale většinu
času žijeme „na divoko“. V autě si vezeme většinu věcí, které potřebujeme,
od oblečení po malířské potřeby až k vařiči. Během naší malířské dovolené
jsme blízko přírodě, sledujeme její proměny v průběhu dne, můžeme si
vychutnat měnící se ráz krajiny i architektury, když přejíždíme z místa na
místo. Nic nás nenutí zůstávat v jednom městě nebo naopak pospíchat, máme
prostě tu pravou volnost. Postavíme štafle, kdekoliv se nám zalíbí, a
v klidu malujeme v plenéru.
O našich zkušenostech, radostech i strastech ve Francii a
při malování se s vámi podělíme v článcích – doufáme, že vás nebudeme
nudit a že se s námi i vy v komentářích podělíte o své názory.
