neděle 29. ledna 2017

Kam za Cézannem 2: hora Sainte-Victoire a lom Bibémus


V minulém článku jsme začali představovat místa, která jsou spjatá s Paulem Cézannem a která jsou zároveň i pro nás osobně a malířsky významná. Nyní v tomto tématu pokročíme, a to představením velké Cézannovy inspirace, hory Sainte-Victoire.
Zdeněk Marčík: Ohnivá hora


úterý 10. ledna 2017

Kam za Cezannem: Aix-en-Provence a Le Tholonet



V tomto a následujícím článku vám povíme něco o místech, která jsou spjatá s Paulem Cézannem, jedním z největích francouzských umělců, který je i pro nás svojí tvorbou zásadní inspirací. Epicentrem Cézannova působení je město Aix-en-Provence, kde se Cézanne narodil a žil, a také okolí, hlavně město Le Tholonet

Jan Marčík: Motiv pod Sainte-Victoire


neděle 9. října 2016

Naše cesty do Francie: Jak to všechno začalo



Francie – země, kam každoročně jezdíme načerpat inspiraci, namalovat nové obrazy na místech obdivovaných malířů, odpočinout si v krásné přírodě a architektuře. Náš vztah k téhle zemi trvá už mnoho let: jak to všechno vlastně začalo?

Zdeněk Marčík: Arena v Arles


V roce 1991 jsme s kamarádem Karlem Fojtů vzali auta a jeli si splnit svůj sen navštívit Francii, místa nám známých a oblíbených malířů Cézanna, Gogha, Kubína a dalších. Dříve jsme navštívili Francii jen turisticky a poznali jsme možnost pobytu v přírodě: že není problém nějaký čas žít a bydlet jen v krajině a jezdit po Francii se vším potřebným k práci i bydlení sbaleným v autě. Od tohoto roku jsme nevynechali jediné léto, také proto, že se nám naskytla příležitost vystavovat v galerii madam Boxberger v Nant blízko Milleau. Nadšeně jsme prožívali a prožíváme vstup na teritorium velikánů malířství, jako byl Gogh, Gaugin, Cézanna: chodit v jejich šlépějích, v jejich krajině, malovat na místech, kde malovali oni a sledovat motivy, které je inspirovaly.


Jak jezdíme po Francii

Při našich cestách spíme v přírodě, pod hvězdami a pod stromy, za špatného počasí v autě. Občas přespíme u několika přátel, ale většinu času žijeme „na divoko“. V autě si vezeme většinu věcí, které potřebujeme, od oblečení po malířské potřeby až k vařiči. Během naší malířské dovolené jsme blízko přírodě, sledujeme její proměny v průběhu dne, můžeme si vychutnat měnící se ráz krajiny i architektury, když přejíždíme z místa na místo. Nic nás nenutí zůstávat v jednom městě nebo naopak pospíchat, máme prostě tu pravou volnost. Postavíme štafle, kdekoliv se nám zalíbí, a v klidu malujeme v plenéru.






 O našich zkušenostech, radostech i strastech ve Francii a při malování se s vámi podělíme v článcích – doufáme, že vás nebudeme nudit a že se s námi i vy v komentářích podělíte o své názory.


pátek 7. října 2016

Naše obrazy

Zajímá vás, jak vlastně vypadá naše tvorba? Tady je malá ukázka, která představuje naše tematické zaměření a náš styl. Pokud by vás obrazy zaujaly, můžete nás přijít navštívit do ateliéru a prohlédnout si víc našich děl. (V případě zájmů napiště na email: malirivefrancii@gmail.com.)


Ak. mal. Zdeněk Marčík

 
Borovice pod Ste Victoire

Mys ve slunci

Modř Provence
Motiv z Alsaska
Stromy v Mistrálu

Odpočívající borovice
Podzim na Slovensku

 

Jan Marčík

 

Kameníci v Baux
Svatá Terezie
Krajina
Motiv z Bretagne
Bílá borovice
U zátoky
Lodě v Camaret



středa 5. října 2016

Pár slov o nás






 Ak. mal. Zdeněk Marčík (1937) pochází z obce Nová Dědina blízko Kroměříže. Po studiích na Střední umělecko-průmyslové škole v Uherském Hradišti pokračoval ve studiu na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby profesora Aloise Fišárka.
Od roku 1971 pracuje jako nezávislý umělec, přičemž se věnuje několika výtvarným oborům: malbě, volné a užité grafice, medaili a plastice. Svou malířskou prací se poprvé představil v galerii mladých v Mánesu, a poté se zúčastňoval všech společných malířských výstav Československého svazu výtvarných umělců. 
Po roce 1989 se jeho hlavní inspirací stávají pravidelné letní malířské pobyty v jižní Francii, kam jezdí se svým synem Janem Marčíkem. Obrazy Zdeňka Marčíka jsou v soukromých sbírkách mnoha evropských zemí. Ačkoliv v posledních letech dominují francouzské motivy, inspiruje se i motivy své rodné země, Prahou, českou, moravskou a slovenskou krajinou a městy. Od počátku návštěv Francie také pravidelně vystavuje v galerii madam Jany Boxberger v Nant. 
Oblíbené jsou zejména jeho pastely. 

   "Těžko si lze představit něco přirozenějšího než společnou malířskou dráhu Zdeňka a Jendy, táty a syna, učitele a žáka - v tom nejpřitažlivějším smyslu slova.
   Dva malíři, dva projevy tvárného myšlení dvou životů, ale těsně souvisejících.
Malíř Zdeněk Marčík je můj přítel již od studií na Vysoké škole Umělecko-průmyslové v Praze v atelieru monumentální malby profesora Aloise Fišárka v letech 1958 až 1963. Od roku 1989 jsme v častém kontaktu pracovním i výstavním každé léto ve Francii. Proto mě požádal o pár slov o něm a jeho práci.
   Zajímavá situace: pravý Moravan od Kroměříže představuje svou francouzskou malbu.
Proč francouzskou? Protože se jedná o francouzskou krajinu, kterou Zdeněk objevuje, poznává a prožívá, a která mu teprve od roku 1991 - tedy od jeho 54 let - poskytuje dávno vytouženou možnost konfrontovat se právě s touto krajinou, ve které Paul Cézanne - Zdeňkův velký vzor - realizoval to nejpodstatnější ze svého díla.
   Vydal se tedy do jižní Francie a křížem krážem ji poctivě procestoval, aby s nadšením hledal a nalézal motivy, ve kterých skutečně realizoval pokorně, na své úrovni a po svém to, co realizoval kdysi Cézanne, a to se stejným zaujetím pro autentičnost." 
(ak. mal. František Oberfalzer, přítel Marčíkových; napsáno k příležitosti výstavy v Kroměříži) 
 



Jan Marčík (1970) pochází z Prahy, je synem Zdeňka Marčíka. Vyučil se uměleckým kovářem a zámečníkem. Se svým otcem od dětství sdílí touhu vyjádřit svůj vztah ke světu skrze výtvarný projev. Na rozdíl od svého otce a učitele, který preferuje pastely, však Jan Marčík maluje především oleje.
Kromě krajiny se zabývá i figurálními motivy a i čistě abstraktními kompozicemi. Jan si vytvořil naprosto vlastní malířský rukopis, který nachází své vzory v expresionismu.
   Až dosud vystavoval své práce v České republice, na Slovensku a ve Francii.




"Zdeněk a Jenda, dva malíři, dva projevy tvárného myšlení dvou životů, ale těsně souvisejících - spolu ve Francii pobývají, tvoří i vystavují.
   Protože jsou malíři, malba Jendy, stejně jako Zdeňka, je tím nejhlubším a nejúplějším výrazem pojmu a pocitu života. Jenomže Jenda má tu výhodu proti nám - tátům malířům vyškoleným  - že mu zůstala ta svěžest předjímání, chápání i uchopení té zázračné schopnosti dítěte vyjádřit se tvarem, čarou, barvou, tak, jak se naučil chodit a mluvit, stejně tak vešel do malování.
   Nenaučil se, a ani se nepokusil předstírat a dělat to, co se od něj čeká. Nemusel se pak pracně zbavovat klišé, návyků a manýr, aby se dopracoval k té nezbytné rovnováze mezi formou a obsahem, která je podstatou obrazu.
   Obsah byl a je stále plný. Nemusel ho nikdy hledat ani vymýšlet. A tak se musel jenom naučit postavit se před realitu, třeba před krajinu - a před stojan, aby si tak dopřál dát formu tomu, co je pro něj pojetí světa, tomu, co v něm jeho prožívání budí za pocity, zážitky i myšlenky a touhy.
   Ale samozřejmě bez jakéhokoliv programu nebo spekulace. Přirozeně, upřímně, bez konvencí, s pokorou člověka, který se nechá prostoupit tím, čím jej příroda oslovila."   
(ak. mal. František Oberfalzer, přítel Marčíkových; napsáno k příležitosti výstavy v Kroměříži)  

 

 Jaké motivy a jaký styl jsou pro nás typické? Podívejte se na ukázky.