neděle 9. října 2016

Naše cesty do Francie: Jak to všechno začalo



Francie – země, kam každoročně jezdíme načerpat inspiraci, namalovat nové obrazy na místech obdivovaných malířů, odpočinout si v krásné přírodě a architektuře. Náš vztah k téhle zemi trvá už mnoho let: jak to všechno vlastně začalo?

Zdeněk Marčík: Arena v Arles


V roce 1991 jsme s kamarádem Karlem Fojtů vzali auta a jeli si splnit svůj sen navštívit Francii, místa nám známých a oblíbených malířů Cézanna, Gogha, Kubína a dalších. Dříve jsme navštívili Francii jen turisticky a poznali jsme možnost pobytu v přírodě: že není problém nějaký čas žít a bydlet jen v krajině a jezdit po Francii se vším potřebným k práci i bydlení sbaleným v autě. Od tohoto roku jsme nevynechali jediné léto, také proto, že se nám naskytla příležitost vystavovat v galerii madam Boxberger v Nant blízko Milleau. Nadšeně jsme prožívali a prožíváme vstup na teritorium velikánů malířství, jako byl Gogh, Gaugin, Cézanna: chodit v jejich šlépějích, v jejich krajině, malovat na místech, kde malovali oni a sledovat motivy, které je inspirovaly.


Jak jezdíme po Francii

Při našich cestách spíme v přírodě, pod hvězdami a pod stromy, za špatného počasí v autě. Občas přespíme u několika přátel, ale většinu času žijeme „na divoko“. V autě si vezeme většinu věcí, které potřebujeme, od oblečení po malířské potřeby až k vařiči. Během naší malířské dovolené jsme blízko přírodě, sledujeme její proměny v průběhu dne, můžeme si vychutnat měnící se ráz krajiny i architektury, když přejíždíme z místa na místo. Nic nás nenutí zůstávat v jednom městě nebo naopak pospíchat, máme prostě tu pravou volnost. Postavíme štafle, kdekoliv se nám zalíbí, a v klidu malujeme v plenéru.






 O našich zkušenostech, radostech i strastech ve Francii a při malování se s vámi podělíme v článcích – doufáme, že vás nebudeme nudit a že se s námi i vy v komentářích podělíte o své názory.


Žádné komentáře :

Okomentovat